Svět pustý připadá mi,

lesk opadl a zbyla jen šeď.

Dravec odnesl si kořist

do svého hnízda a roztrhal ji hned.

Strach z lidí proudí mnou.

Bojím se, že jsem lovnou zvěří,

tou bytostí podprůměrnou.

Smysl postrádám. Budím se.

A i když spím, tak jsou mé

myšlenky v pohotovosti.

Chce se mi řvát, že mám

toho dosti a lámou se mi v těle kosti,

děkuji za život vřele,

zaživa mě v mlýnku mele.

Musím být ulovená.

Toužím po tom.

Nebýt.. nedýchat.. netrápit se..

v černo se proměnit.

S nicotou se ztotožnit

a lásku navždy zatratit.